Workshop v 7. třídě ZŠ Přerov nad Labem byl plný nečekaných výzev. Jak pro nás lektorky, tak určitě i pro třídu Bombarďáků, Kukísů, Fiflenek a Nikymoe, jak se nazvali holky a kluci ve svých tvůrčích skupinkách. Hostitelka DidaDivu, paní třídní učitelka Olga, se se svou třídou brzy rozloučí, protože od nového školního roku již bude působit na jiné škole. Chtěla proto před prázdninami dětem přichystat zábavnou zkušenost, která by spíše než nějaké školní látce dala prostor pro jejich sebevyjádření a společný zážitek.

Téma vzdáleně navazovalo na průřezový blok věnovaný renesanci a Boccacciovu Dekameronu a nakonec vykrystalizovalo v situaci, kdy se lámou charaktery a hrdinové mají možnost ukázat, co v nich je. Téma jsme nazvali: "Zásek aneb jak z toho ven?"

Děti se po úvodním naladění na DidaDiv a práci s loutkovým divadlem rozdělily do skupin podle vlastních preferencí, což byl také vstřícný krok Olgy, a proto se jim ve skupinách pracovalo bez větších zádrhelů. Nápady začaly postupně krystalizovat, stejně jako role ve skupinách. Postupně se ukázali lídři, kreativci, baviči i dříči – ostatně jako v každém kolektivu. Důležité bylo, že všichni usilovně pracovali, aby v krátkém čase vše stihli, což musíme opravdu ocenit.

Nakonec vznikla čtyři loutková představení o tom, jak se situace, která vypadá beznadějně, může vyvinout. Například tím, že se pohne svědomí u starého morouse jako v představení “Náhled do budoucnosti” nebo tak, že se objeví ještě větší hrozba s ostrými zuby jako v díle “Samá voda” nebo se to vůbec nepovede, protože všude řádí smrtelný virus a kvůli účesu hlavní hrdinky je odříznuta poslední úniková cesta.

Pokud dáme dětem volnost a necháme je, aby artikulovaly to, co je opravdu zajímá, těší nebo štve, můžeme nakonec zjistit, že jejich svět není zalitý sluncem a bez mráčků. Kreativní tvorba obecně a tak i naše loutková představení a příběhy hrdinů mohou odrážet (stejně tak jako tvorba profesionálních umělců) jejich názor, to s čím děti přichází do kontaktu ve škole i mimo školu, v komunikaci s vrstevníky, pobytem na internetu a sociálních sítích, toho, co na ně chrlí média a jak s nimi o tom my, dospělí, mluvíme. Problémy reálného světa i komplikovaná témata spojená s dospíváním se v jejich tvorbě zkrátka promítnou ať chceme nebo nechceme. A tak nás přes dětský smích v pozadí určitě zamrazí při sledování videa z představení “Záhada”, které poměrně explicitně vyjadřuje násilí páchané na zranitelné oběti mocným mužem, inspirované mediální kauzou Jeffreyho Epsteina než zasáhne kladný hrdina a policejní složky. Můžeme si alespoň oddychnout, že tento loutkový příběh skončil happyendem.

Co dalšího si z workshopu v ZŠ v Přerově nad Labem odnášíme? Například poznatek, který vyplynul z rozhovoru s dětmi v průběhu workshopu. Ve chvíli krátké reflexe poté, co odehrály svá představení, málokdo hodnotil výstup svůj nebo své skupiny jako povedený, ačkoliv od spolužáků sklidila všechna představení zasloužený potlesk. Tvůrcům vadilo, že zapomněli text, nebo vypustili nějakou scénu, že se jim nezdařila tolik pointa atd. Tréma také hrála svojí roli. Ale v momentě, kdy shlédli svá představení ještě jednou, tentokrát už ze záznamu na videu, líbila se jim najednou mnohem víc. V uvolněné atmosféře, kdy už o nic nešlo, protože bylo hotovo, ze změněné perspektivy diváka najednou uviděli více zajímavých detailů, mohli se koncentrovat na příběh.

Na delší závěrečnou reflexi nám tentokrát nezbylo bohužel tolik času, jak by si tento workshop nabitý zajímavými tématy a zkušenostmi zasluhoval. Byl pátek, venku bylo krásně a děti pospíchaly na oběd a domů. A my koneckonců taky.

„Zkušenost s DidaDivem je pro děcka zase úplně novou formou vlastní realizace, ale hlavně možností objevovat silné stránky své i svých spolužáků ve zcela jiných souvislostech. Zaujetí pro tvorbu bylo u všech skupin autentické a cením si hlavně to, že cílem není výkon nebo jen známka, ale potřeba něco vytvořit. V tu chvíli mohou děti upozadit své tradiční role ve třídě a vytáhnout dovednosti, za které je ocení nejen jejich spolužáci, ale hlavně i oni sami.
Má to smysl a rozhodně to má smysl s lektory - dovedu si představit, že si hodiny odvedu sama, ale ten efekt, že přijede někdo zvenčí prostě funguje lépe."
Olga