Workshopu se zúčastnilo 20 žáků páté třídy základní školy Vratislavova v Praze. Časovou dotaci 4 vyučovacích hodin se podařilo zajistit díky spolupráci 2 učitelek Veroniky Kirschnerové a Jany Čihákové, které se rozhodli spojit své předměty a společně vymyslet téma, které umožní zapojit vzělávací pomůcku DidaDiv do výuky. Za Češtinu to byly vynálezy a za Angličtinu zapojení mluveného projevu do digalogů. Uměleckým průvodcem workshopu, Kristýna Dámová, představila žákům dramatický oblouk, vysvětlila základní principy vodění loutek a přidala pár tipů jak tvořit, aby bylo představení zábavné pro diváka. Ve třídě panovala tvůrčí atmosféra a všichni se zapojili. Týmové spolupráci pomohlo rozdělení žáků do 5 týmů podle zkušeností třídní učitelky Jany. Přínosná byla zejména závěrečná diskuse, kde žáci probírali jednotlivá představení, jak se jim pracovalo v týmu a co by příště udělali jinak.

“Děkujeme týmu Didadivu za uspořádání workshopu u nás ve škole (ZŠ Vratislavova). Celodopolední tvoření bylo velmi intenzivní, ale přineslo spoustu poznatků a zážitků. Cílem bylo trochu si osahat práci s divadlem, vyzkoušet tvoření ve skupinách a na probírané téma (vynálezy, které Česko dalo světu) se podívat trochu z jiné stránky. Dětem se dařilo tvořit, zkoušet i předvést krátká představení, skvělé bylo, že v závěru byl čas i na reflexi a podrobné prozkoumání jednotlivých představení, takže děti měly možnost vidět, co by příště šlo udělat lépe. Workshop byl velmi dobře strukturovaný, 4 hodiny utekly velmi rychle. Bylo skvělé pzorovat děti při práci ve skupinách, sledovat jejich kreativitu i poslouchat vzájemné komentáře. V další výuce se k loutkovým divadlům určitě vrátíme - jednak ještě doprobereme jednotlivé aspekty tvoření, ale také už se těšíme, že divadélka „zrecyklujeme“ a použijeme za další výuku. Také je určitě představíme dalším kolegům.
Co nám přišlo nejvíce přínosné: možnost dětí shlédnout vlastní výkony, komentovat svoje představení navzájem, vyzkoušet si práci ve skupinách v časovém presu, zjištění, že s časem je třeba nakládat obezřetně. Uvědomily si, že není jedno, jak artikulují a zda mluví nahlas, nebo ne. Zjistily, že příběh musí mít začátek a konec a nějakým způsobem se vyvíjet, aby byl zajímavý. ”
Veronika Kirschnerová, Jana Čiháková