Dne 15. 5. 2026 proběhl v ZŠ Tachlovice další workshop projektu DidaDiv, tentokrát pod vedením průvodkyň Anny Poly a Martiny Dobiášové. Společně s paní učitelkou Ivou Šimůnkovou, která zdejší čtvrtou třídu učí angličtinu, jsme tentokrát zvolili téma jazyků a komunikace – od otázky, jak se domluvit s cizincem, jsme se postupně dostali k širšímu tématu setkávání různých kultur, schopnosti porozumět si a hledat společnou řeč.

Jako hlavní motiv jsme proto vybrali „neexistující jazyk“. Úkolem dětí bylo vytvořit loutkové představení, ve kterém alespoň jedna postava mluví vymyšlenou řečí. Kdo to je? Jak by asi mluvila? A proč? Společně jsme si užili spoustu legrace při vymýšlení vlastních slov a jazykových pravidel inspirovaných gibberishem/jáštinou.

Z osmnácti dětí jsme losem vytvořili pět skupinek po 3–4 dětech. Každá skupina si zároveň vylosovala prostředí svého příběhu: laboratoř zmutovaného hmyzu, planetu Endofór, svět počítačových skřítků, kouzelný les nebo neznámý africký kmen. Děti se do tvorby pustily s obrovskou radostí a velmi rychle začaly vytvářet vlastní fikční světy obývané originálními bytostmi.

Během práce jsme si společně kladli otázky: Kdo je hlavní postavou příběhu? Je to hrdina, kterému fandíme? Je to jednotlivec, nebo skupina? Proč mluví jinak než ostatní? Jaká je zápletka a jak ji vyřešíme?

Vzniklo tak pět jedinečných loutkových představení, která jsme si společně zahráli a následně promítli za přítomnosti hostů – dalších pedagožek i paní ředitelky školy. Velmi si vážíme skvělé spolupráce a podpory Ivy Šimůnkové i pana třídního učitele, který s námi po celou dobu zůstal a mohl tak vidět svou třídu v úplně nových rolích – doslova i obrazně.

„Dnes měli naši čtvrťáci možnost zúčastnit se opravdu inspirativního divadelního workshopu.
Bylo obdivuhodné sledovat, jak dokázali během krátkého času spolupracovat, domlouvat se a hledat společná řešení i v úplně nečekaných situacích, které jim přinesl los – třeba v laboratoři zmutovaného hmyzu. I tam, kde byly zpočátku výhrady ke složení týmu, se všichni brzy zapojili naplno a s nadšením.
Za skutečný vrchol dne považuji moment při závěrečné reflexi, kdy dva chlapci, kteří se běžně příliš nekamarádí, ocenili jeden druhého za schopnost naslouchat si navzájem. I přes své odlišnosti našli společnou řeč – vlastně přesně to, co bylo cílem workshopu.
Nemohu opomenout perfektní umělecké vedení Martiny a Aničky, které děti provázely celým procesem, podporovaly je, inspirovaly a zároveň nechaly prostor pro jejich vlastní tvůrčí rozhodnutí.
Velký význam mělo i dvojí zhlédnutí představení – nejprve přímo při premiérách a následně při projekci videa. Pro samotné autory to byla vlastně první příležitost opravdu „vidět“ své dílo zvenčí, sledovat, jak funguje pro diváky, a zároveň si uvědomit, co se jim podařilo a co by mohli příště udělat jinak. A třešničkou na dortu bylo, že na obědě už děti plánovaly, jak si představení zahrajeme znovu, tentokrát v angličtině.
Moc děkujeme!“
Iva