DidaDiv v Táborce: Trapas ve škole v hlavní roli

V Táborské bráně na Vyšehradě se s námi 18. září znovu sešlo několik hravých učitelek a studentek učitelství, které si přišly pro inspiraci na další workshop DidaDivu pro budoucí ambasadory. Kartonové loutkové divadlo totiž dokáže být nejen hravým nástrojem, ale také cestou, jak ve výuce s minimem prostředků, zato s maximem hravosti otevírat nejrůznější témata a dát prostor způsobům vyjádření i humoru a nadsázce.

Workshopem tentokrát provázel čtyřčlenný tým: zakladatelé DidaDivu Jindra a Honza, loutkářka a herečka Ann a Romka, která zajišťuje produkční a pedagogickou podporu projektu. Po úvodním seznámení s metodikou, principy tvorby příběhu, možnostmi kartonového divadla a loutkářskými fígly přišla na řadu vlastní tvorba.

Společným tématem byl Trapas ve škole. Jednotlivé skupiny si ale mohly vybrat žánr, kterým se ho rozhodnou zpracovat – a tak během několika hodin vznikaly tři docela odlišné divadelní světy: love story, sci-fi a western. Od prvního nápadu přes stavbu příběhu, výrobu postav a scénografie až po samotné hraní si účastnice prošly celým tvůrčím procesem na vlastní kůži. Záměrně poněkud “trapné” příběhy se shodou náhod týkalo tématu rozmnožování - ať už mezi zvířaty, lidmi nebo ufony a to v rovině biologické, vztahové i hodnotové. A tak jsme se dostatečně nasmáli a oddychli si, že nakonec stejně zvítězila láska.

Právě možnost zažít si metodiku naživo nejprve samy je pro práci budoucích ambasadorek důležitá. DidaDiv totiž není hotovým návodem na jednu „správnou“ hodinu. Nabízí strukturu, ve které se může potkat práce s tématem a příběhem, výtvarná tvorba, hra, improvizace, spolupráce, reflexe i didaktické přemýšlení o tom, jak podobný proces přenést do vlastní výuky.

A zdá se, že už během workshopu začaly vznikat první plány, kam by mohl DidaDiv putovat dál. Klára například píše: „Už teď mi běží hlavou, v jakých mých kroužcích a workshopech v kreativním centru se to pokusím aplikovat.“ Alexandra zase oceňuje šíři možností využití: „Jeho pestrá a dobře rozfázovaná struktura dává prostor každému studentovi, aby si našel své místo a způsob vyjádření.“

Z reflexí účastnic máme radost také proto, že zachycují něco, o co nám při workshopech jde možná úplně nejvíc: vytvořit bezpečný prostor, ve kterém si dospělí mohou dovolit zkoušet, hledat, improvizovat a hrát si – a tuto zkušenost pak přenést ke svým žákům a studentům.

A jak workshop viděly samotné účastnice?

Darja: „Workshop byl užitečný po mnoha stránkách: nasazení z vaší strany, ostatní účastníci, i know-how v přípravě a vedení dětí k výsledku. Myslím, že mít vás po ruce byl parádní a přínosný zážitek.“

Klára: „Přišlo mi, že to byl dobře rozfázovaný workshop, který byl dobře nadčasový a tak pěkně plynul.“

Magda: „Workshop je veden velmi profesionálně, vytváří pro účastníky pozitivní a bezpečné prostředí. Celý tým je skvěle sehraný. Přesto nebo právě proto podporuje hru, improvizaci a legraci.“

Alexandra: „Propojení vlastní tvorby, hraní a pozorování umožňuje nahlížet na téma i na sebe z různých úhlů. Silné zážitkové momenty se navíc zapisují do těla i paměti bez ohledu na to, zda je tématem čeština, chemie, nebo výtvarná výchova.“

A Bětka, studentka pedagogické fakulty, svou zkušenost shrnula takto:

„Pro mě, jakožto studentu pedagogické fakulty v oboru český jazyk a základy společenských věd, najednou dostávají moje předměty naprosto jiné rozměry, ve kterých se mohu společně s dětmi realizovat. (…) Myšlenka toho, že právě pomocí loutkového divadla mohou dostat prostor všechny děti ve třídě při své seberealizaci, tak nějak rezonovala celým kurzem. Zapsala se dost hluboce, jsem za ni nejvíce vděčná.“