Pilotní dílna ze série Workshopy Ambasador DidaDiv proběhla v menším počtu účastníků než jsme čekali, ale využili jsme ji k otestování časového harmonogramu dílny a prostoru Táborky, který je velmi útulný. Pevněji jsme si vymezili role průvodců, aby měli dost času a jejich vstupy byly pro účastníky srozumitelné. Zároveň jsme se všichni zapojili do tvorby divadelních představení, která vznikla celkem dvě.

Přístup k tématu

Téma je pro tvůrce stěžejní, protože vymezuje mantinely k zarámování nápadů. Dává kreativní omezení a tím osvobozuje tvůrce od tápání co a pro koho tvořit. Pro tuto dílnu tvořily mantinely Žánr, kterým byla bajka a 3 aktuální témata: Dušičky, Státní vyznamenání a Teplý podzim. Pro prvotní zaznamenání nápadů příběhu jsme použili techniku myšlenkové mapy.

Reflexe odborných průvodců

Justin Svoboda, jako zkušený vypravěč na DidaDivu vidí mnohem důležitější proces společné tvorby než výsledek. Součástí představení DidaDivu by mohla být ukázka základních principů loutkohraní. Jelikož jde pro účastníky často o první kontakt s loutkovým divadlem, je potřeba demonstrovat vodění loutek, klást důraz na vyslovování a délku představení. Justin také doporučil, aby na příštích workshopech byl účastníkům sepsaný materiál jako návod pro vedení workshopu s žáky ve třídě. Tento “metodický list” na příští workshopy připravíme, aby si účastníci nemuseli vše zapisovat.

Veronika Vidláková zdůraznila, že v pedagogickém procesu je nejdůležitější dobře zreflektovaný prožitek, tzn. pojmenování si toho, co jsem se díky celému procesu naučil/a, co jsem se nového dozvěděl/a o sobě či o ostatních a co si z toho celého odnáším jako zkušenost, kterou můžu vytěžit v dalších životních situacích. K závěrečné reflexi doporučila Veronika připojit otázku “Koho bys za co ocenil”.

Reflexe účastníků

V závěrečné diskusi účastníci ocenili, že nejhodnotnější je v DidaDivu proces společné tvorby a nikoli výsledek. Je však třeba tvorbu dotáhnout až do premiéry na promítacím plátně, která dá vyniknout společnému úspěchu. Kvalitu samotného videa lze těžko hodnotit a proto je dobré dát tvůrcům prostor vyjádřit se v závěrečné reflexi.

Nejobtížnější se pro některé stalo hledání záměru aneb: “Co chceme svým příběhem říct?” Aby bylo snadnější zapojit i méně výrazné členy tvůrčích týmů, doporučovala Molly každému z týmu dát tužky, aby se mohl ihned vyjádřit.

Molly přiznala, že měla ze začátku obavy, jak loutkové divadlo použít s dětmi při výuce. Nyní po skončení dílny se jí ale zdá použití snadné. Zuzana našla výhodu v tom, že se při hraní neobjevují herci, ale pouze loutky, které vodí - umožňuje to se při hraní schovat se a tím vytvořit za kartonovou stagionou jakýsi safe-space - bezpečné prostředí, ve kterém odpadá tréma a nejistota.

"Pro mě byl workshop DidaDiv úžasným spojením teoretických a praktických dovedností; něco, co hledám v každém workshopu, ale co málokdo dokáže plně poskytnout. Líbilo se mi, že jsme začali diskutovat o tom, jak začlenit DidaDiv do různých typů předmětů, lekcí nebo jiných vzdělávacích oblastí a které soft skills by to mohlo pomoci zapojit. Pak jsme dostali pár užitečných rad o vyprávění příběhů a o tom, jaké důležité informace zahrnout. A nakonec jsme vlastně vyrobili příběh, ze kterého jsem byla nejvíc nervózní, ale stal se mou nejoblíbenější částí! Jako koordinátorka kurikula na gymnáziu bylo nesmírně užitečné přemýšlet o DidaDiv z pedagogického hlediska, včetně všech způsobů, jakými by bylo možné podpořit zapojení studentů do kurikula. A jako učitelka angličtiny a literatury pro mě bylo stejně užitečné zažít výzvy a úspěchy, kterým mohou moji studenti čelit, ať už to byl strach z „vystupování“ v cizím jazyce nebo nutnost uplatňovat literární prvky poutavým způsobem. Ve všech oblastech bych nic neměnila. Tento workshop jsem již doporučila všem svým kolegům a doufám, že se někdy zúčastním znovu-- ale tentokrát v angličtině ;)"
Molly

“Workshop byl pro mě jednoznačně úžasný a velmi přínosný! Jeho kvalitou není pouze myšlenka samotná, ale i tvůrci, kteří se postarali o příjemnou atmosféru i skvělé zprostředkování svého "umu". V jednoduchosti je krása a to platí i pro projekt DidaDiv. Líbí se mi, že krabice DidaDiv umožňuje účastníkům (dětem) naplno projevit svou kreativitu jak při výrobě loutek, tak při tvorbě představení. Velmi přínosné pro mě bylo prožití celého procesu. Ocitla jsem se na druhé straně a měla příležitost se vžít do role dítěte. Pochopila jsem, že méně je někdy více a že přílišná volnost je zde spíše na obtíž. Naopak pevné hranice tvorbu celého představení značně zjednodušují. Líbí se mi i univerzálnost, jelikož loutkové představení lze spojit v podstatě s jakýmkoliv předmětem či tématem. Přínos pro účastníky je vysoký. Nejenže si děti osvojí téma, které zpracovávají, ale přirozeně a nenuceně si rozvíjí i další kompetence, jako je posílení kreativity a fantazie, rozvoj komunikačních dovedností či schopnost spolupráce a seberealizace ve skupině. Všem organizátorům moc děkuji a těším se na další projekt!”
Bára

“Jako divadelník jsem přemýšlela, jestli je DidaDiv spíše nástrojem pro vzdělávání v jiných oblastech, se kterými se děti potkávají třeba ve škole nebo může být využit právě v divadelní výchově. Na DidaDivu je skvělé, jak je variabilní. Pro mě je skvělou pomůckou právě při seznámení dětí a studentů s divadelní tvorbou. Mají možnost si vyzkoušet divadelní tvorbu v mikro verzi - dramaturgii, režii, scénografii i finální prezentaci před publikem. Mohou se učit o dějinách divadla, o tvorbě příběhu, o loutkách…Zároveň může posloužit i ve výuce češtiny, biologie či jakéhokoliv jiného předmětu nebo ve vzdělávacím centru. Za workshop moc děkuji. Myslím si, že jde opravdu o výjimečný projekt!”
Zuzana