V různorodé skupince vzdělavatelů, kteří navštívili finální workshop ze série DidaDiv Ambasador, jsme se potkali s několika učiteli cizích jazyků. Výuka jazyků ve spojení s neformální vzdělávací pomůckou DidaDiv nás vždy zajímala a tak jsme jí podřídili téma dnešního workshopu, kterým bylo “Porozumění”. Jednotlivé tými si vybrali, zda chtějí zpracovat porozumění 1) mezi generacemi 2) mezi kulturami 3) informacím. Dalším zúžením zadání bylo omezení dialogu na krátká slova, fráze či citoslovce. Téma porozumění ocenila Jasmína, původem ze Srbska, která připoměla, že jazykovou bariéru je možné snadno překonat, stačí chtít. 2 učitelé přiznali, že se příliš necítí jako “týmoví hráči” a že DidaDiv jim s týmovostí pomáhá. V týmu se také často vymyslí něco, co bychom sami nevymysleli (Veronika). Při tvorbě příběhu 2 týmy ze 3 použili bodový scénář pro zápis základní struktury příběhu; jeho užitečnost si pochvalovali zejména při zkoušce a premiéře.

Při závěrečné reflexi jsme od tvůrců získali další cenné postřehy:

• Abychom se “nezasekli” v prvotních fázích tvorby příběhu, kdy vytváříme mind mapu, je třeba se po pár kolečkách zastavit a vydat se určitým směrem. (Veronika)
• Při tvorbě divadelního představení, aniž bychom si to uvědomovali, trénujeme odolnost ke stresu. “Dnes jsem se cítila pozitivně ve stresu”. (Veronika)
• Divák neví, co se v našem představení stane. Proto vůbec to nevadí, když děláme chyby nebo se děj vyvine jiným směrem, než jsme plánovali.
• Naďa bojovala s časem, protože je puntičkář. Ale omezený čas ji zase donutil dát do tvorby jen to podstatné.
• Práce s DidaDiv připomíná art-terapii, která funguje na podobných principech (Naďa).
• Děti jsou zvyklé soupeřit. V týmu si museli rozdělit role, spolupracovat.
• Stagionu kartonového loutkového divadla a stativ lze využít opakovaně! (Naďa)